Boty s vysokým podpatkem zdaleka nejsou moderním vynálezem a obojí, pánské i dámské, mají bohatou historii. O tom, kdy spatřily světlo světa, panují určité dohady.

Ačkoli jsou boty s vysokým podpatkem vyobrazeny již na staroegyptských nástěnných malbách v hrobkách a v chrámech, nejstarší dochované záznamy o mužích a ženách nosících boty se zvýšeným podpatkem pocházejí ze starověkého Řecka.

Panuje obecný předpoklad, že boty s vysokým podpatkem se poprvé objevily na svatbě Kateřiny s pozdějším králem . Něvesta měla boty, které jí pro tuto příležitost zhotovili flotenští ševci. Následně se tyto Italské boty staly normou dámské obuvi na vévodově dvoře ve Francii. V tomto případě však může jít o historický podvrh, neboť k vývoji podpatků u bot začalo docházet teprve koncem 16.století

Boty s vysokým podpatkem nosila údajně i anglická královna Marie.Kolem roku 1660 vytvořil švec Nicholas Lestage boty s vysokým podpatkem pro francouzského krále. Některé boty byly až 10 cm vysoké a mnoho bot zdobily různé bitevní výjevy. Tento tzv. Ludvíkovský podpatek se následně modním prvkem dámské garderoby. Dnes se tento termín používá k označení podpatků, jaké nosila Madame de Pompadour, milenka krále Ludvíka. Někdy se jim též říká boty "Pompadourky".

Trend bot k nižším podpatkům koncem 18. století byl podnícen Velkou Francouzkou revolucí. Během ní se totiž vysoké podpatky u bot staly symbolem blahobytu. A protože se lidé z pochopitelných důvodů snažili nevypadat jako bohatí, zmizely mužské i ženské vysoké podpatky u bot rychle z ulic i z běžného trhu. Během Revoluce se nosil boty s podstatně nižším podpatky, než kdykoli předtím v celém 18. století.